Anotace a obrázky obálek knih pocházejí z oficiálních stránek nakladatelství, které knihu vydává.

Recenze: Bílá jako sníh, rudá jako krev

11. června 2014 v 0:40 | Ronnie |  Reviews
Originální název: Bianca come il latte, rossa come il sangue
Autor: Alessandro d'Avenia
Nakladatelství: Jota, 2014
Vydání: Hardback, 273 stran
První věta: Každá věc má nějakou barvu.

Anotace: Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček.

Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má - jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje…

Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo dokáže milovat tak opravdově a upřímně, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?



Leovi je šestnáct let a nesnáší bílou barvu, která pro něj symbolizuje v podstatě vše špatné, ale jinak je to naprosto normální středoškolák. Chce žít přesně podle svého, nestojí o to, aby mu někdo říkal co má nebo nemá dělat. Jeho vášní je kytara. Rád hraje fotbal. Se svým kamarádem Nikem často vysedává u McDonalda. Spoustu času tráví také se svou kamarádkou Silvií, která mu skvěle rozumí a dokáže mu poradit. A je zamilovaný do krásné Beatrice. Leův život není ničím zvláštní, má své zájmy, přání a taky obavy. Jenže pak Beatrice onemocní zákeřnou rakovinou a Leo najednou přemýšlí nad věcmi, které ho dřív nenapadaly, připadaly mu směšné a zbytečné, ale teď se stávají neodmyslitelnou součástí jeho samého.



Jedním z hlavních témat celého příběhu je rakovina. Právě rakovina se v poslední době stává čím dál častějším prvkem, který spisovatelé do svých knih zařazují. Bílá jako sníh, rudá jako krev je dokonce přirovnávána k velmi úspěšné knize Hvězdy nám nepřály. Myslím si však, že srovnávání těchto dvou knih není úplně na místě. Obě knihy sice spojuje zákeřná nemoc a jedná se o opravdu silné příběhy, ale přesto je každá z nich celkově odlišná. Nad nějakým srovnáváním nepřmýšlejte, prostě si obě knihy přečtěte, pak si můžete utvořit vlastní, originální názor.

V knize Alessandra d'Avenii má velký prostor především filosofie. Což není zrovna něco s čím bych se v knihách běžně setkávala. Takže pro mě to bylo vlastně originální, což se mi často nestává, takže jsem byla mile překvapena. Celý příběh byl protkán otázkami o životě a smrti, na které se Leo snaží najít odpovědi a myslím si, že nejeden čtenář je bude hledat společně s ním. Hodně zajímavé bylo také zakomponování barev, konkrétně bílé a rudé, které mají v příběhu velký význam.


Mě se tato kniha docela dobře definuje slovem "zvláštní". Nemyslím tím však knihu, kterou označíte jako zvláštní zkrátka proto, že se vám zdá divná a vy ani nevíte, co víc byste o ní řekli. Ne. Bílá jako sníh, rudá jako krev, je pro mě knihou zvláštní v tom smyslu, že je jiná. Jedním z faktorů, který knihu odlišuje od ostatních, je taky místo, kde se všechno odehrává. Autor svůj příběh zasadil do své rodné Itálie a už tím, nebo možná především tím, je to jiné. Autor má velice osobitý styl psaní. A to je jedině dobře, protože právě autorův styl dodává knize konečný výraz. Je pravda, že způsob jakým Alessandro d'Avenia svou knihu napsal nejspíš nesedne každému, ale ke knize a k příběhu, který se v ní odvíjí to výborně sedí. Mě osobně autorův styl vyhovuje, protože dokázal skvěle vystihnout správnou atmosféru příběhu.

Kniha se mi četla moc dobře, děj plynul hezky dopředu, bez zbytečností okolo. Jedná se o emocionálně silný příběh, který mě, jak jsem předpokládala velmi zasáhl. Spousta věcí, která se v knize udála mě nutila přemýšlet, za což jsem ráda, protože pro mě tak mělo všechno daleko větší hloubku. Je to jeden z příběhu, který čtenáře nutí číst dál a dál s napětím, jak to celé vlastně dopadne. Přiznám se, na řadu přišel i pláč, ale já jsem za něj vlastně ráda, protože knihy u kterých uroním nějaké ty slzy, si vždycky daleko lépe pamatuju. Myslím si, že moje emoce z části ovlivňovala i hudba, kterou jsem se rozhodla ke čtení připojit. Většinou se sice moc nesoustředím, když mě ,,ruší" nějaké zvuky, ale v tomto případě mi to myslím jedině prospělo a krásně to posílilo a umocnilo můj čtenářský zážitek.



S postavami jako takovými jsem opravdu spokojená, myslím si, že se autorovi podařilo vylíčit charaktery jednotlivých osob opravdu dobře a uvěřitelně, což je pro knihu velkým přínosem. Pokud jde o hlavního hrdinu Lea, musím se přiznat, že ze začátku mě opravdu dost vytáčel, nebyl mi zrovna moc sympatický, jeho chování se mi nelíbilo a měla jsem pocit, že jeho názory jsou úplně mimo. Ale teď vím, že přesně takové chování bylo nutné, aby později vynikla změna, která se v Leově případě udála. V průbehu vypravování se z něj stávala naprosto nová, lepší osobnost. A po dočtení knihy už bych si nedovolila říct, že je mi nesympatický. S Leem je zkrátka potřeba mít jistou dávku trpělivosti, ale pokud to vydržíte, stojí to za to. Dvě dívčí protagonistky Beatrici a Silvii jsem si poměrně oblíbila. Beatrice je dívka s těžkým životním údělem, byla však velmi statečná, za což ji upřímně obdivuju, já sama bych to takhle asi nezvádala. Na Silvii se mi líbila její trpělivost jakou Lea neustále obdarovávala, byla pro něj skutečnou přítelkyní. Postava, která mi však učarovala v podstatě už v anotaci, je profesor filosofie. Člověk který miluje čtení a píše si blog, tu snad ani jinak vnímat nemůžu. Navíc to, jak dokázal Lea inspirovat, popostrčit ho k tomu, aby se nad věcmi víc zamýšlel, aby je viděl i z jiné perspektivy, to je něco naprosto skvělého.



Na motivy knihy vznikla v roce 2013 pod vedením režiséra Giacoma Campiottiho také filmová adaptace. Film je samozřejmě v italštině, což je pro mě osobně docela velký problém, jelikož italsky umím tak pět slov a ani se mi nepodařilo film dohledat v angličtině, takže dívat se na něj, by v tuto chvíli asi bylo celkem k ničemu. Pokud se mi jednou podaří film nějakým způsobem sehnat v přijatelnější formě, určitě se na něj ráda podívám. Jen tak pro zajímavost se můžete podívat alespoň na trailer.


GIF Recenze:


Když mi přišel mail od slečny Míši z Joty...

... a já se mohla do knížky hezky začíst.

Můj počáteční názor na hlavního hrdinu Lea,...

... jeho chování a některé názory.

Když se na scéně objevil nový profesof, který jen tak mimochodem miluje knihy, píše si blog atd...

A dostváme se dál... Beatrice je nemocná?!

Sny, sny a sny. Každý máme své sny a musíme v ně věřit.

Havní hrdina podruhé... že by přeci jen nebyl až tak špatný? Aneb změna názoru.

Další průbeh událostí...

Leo a jeho vyprávění o hvězdách.

Poslední strana, poslední věta... konec...


Od knihy jsem měla velká očekávání, s čímž samozřejmě obvykle přicházejí také nějaké obavy. Bála jsem, že by mě kniha mohla zklamat, což bylo to poslední, co bych si přála. Ale nezklamala mě. Naopak. Čtení jsem si velmi užila, příběh byl sice jiný než jsem předpokládala, ale nakonec to musím jedině ocenit. Bílá jako sníh, rudá jako krev se mi zapsala do srdce a knihu můžu s čistým svědomím doporučit dál. Mé celkové hodnocení je 4 a půl hvězdičky.


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství JOTA.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 12. června 2014 v 16:41 | Reagovat

Páni, to vypadá hodně zajímavě! :) Ráda bych si knížku přečetla. :)

2 Ronnie Ronnie | Web | 12. června 2014 v 16:50 | Reagovat

Určitě si ji přečti, snad se Ti bude líbit. :-)

3 Rodaw Rodaw | Web | 30. června 2014 v 14:05 | Reagovat

Tééda nevěděla jsem, že je i film! O_O Koukala jsem na trailer a už teď mám slzy v očích :-(
Krásná recenze! :-)

4 Nikol Nikol | 27. srpna 2014 v 19:14 | Reagovat

WOW na tuhle recenzi jsem narazila celkem náhodou a celkem se mi líbila,  ale co bylo nejlepší a úplně mě to překvapilo byly ty gify na konci [:tired:]  :-D  :-)
naprosto vyjadřují muj názor na tu knihu ;-) jen tak dál holka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama