Anotace a obrázky obálek knih pocházejí z oficiálních stránek nakladatelství, které knihu vydává.

Recenze: Percy Jackson - Bitva o Labyrint

5. května 2014 v 23:49 | Ronnie |  Reviews
Originální název: Percy Jackson 4 Battle of the labyrinth
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson
Díl: čtvrtý
Nakladatelství: Fragment, 2011
Vydání: Hardback, 383 stran
První věta: To poslední, co by mi chybělo o letních prázdninách, bylo vyhodit do vzduchu další školu.

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější.
Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…



Percy Jackson je sice synem boha moří Poseidóna, ale přesto nebo spíš právě proto, se mu problémy rozhodně nevyhýbají. Má jich až nad hlavu. A to téměř neustále. Například. V jeho nové škole ho napadnou dvě, na pohled nevinné a hlavně neškodné, roztleskávačky, které se promění v nestvůry. A další problém je na světě. Ale to rozhodně ani zdaleka není všechno, co mladého hrdinu ještě čeká.
Nyní se Percy po čtvrté vrací do Tábora polokrevných. Jenže i na tomto kdysi bezpečném místě nyní hrozí opravdu velké riziko. Percy a jeho přátelé z Tábora mají hořkou příchuť této pravdy pocítit už příliš brzy. Luke a jeho armáda zasvěcena vládci Titánů, Kronovi, objevila zcela nový způsob, jak se do Tábora mohou dostat. V plánu je využít Daidalův Labyrint.



V pořadí již čtvrtý díl ze série o Percy Jacksonovi se mi opravdu hodně líbil. Už předchozí díly byly skvělé, o tom nemůže být snad žádných pochyb, ale pořád to bylo přeci jen tak trochu dětské. Ale teď už ne. V Bitvě o labyrint se nic takového neděje. Hrdinové jsou sice pořád ještě děti, jejich charaktery se však neustále vyvíjejí a podle mě tím nejlepším možným způsbobem. Navíc opět přibyla nějaká ta akce navíc, a s blížícím se finále celé série, se všechno samozřejmě patřičně zamotává. Celý příběh tak nabývá úplně jiných rozměrů. Paráda! Nechápu, jak to Rick Riordan dělá. Vytvořil něco neskutečně úžasného. A já ho za to opravdu moc obdivuju a patří mu mé ohromné díky.

Kniha, stejně jako všechny předchozí, je napsána až neuvěřitelně čtivě. Jde to jedna báseň. Vážně, skoro samo. Jak už jsem zmínila, najdete zde spoustu akce, jedna skvělá scéna střídá druhou, vtipné hlášky, další rozpracování řecké mytologie. A dokonce se tady objeví i malinkatý náznak lásky, na který jsem já osobně dlouho čekala. Jak říkám, malý, ale to se taky počítá. Takže romantická část mé duše byla velmi mile potěšena. Navíc nápad s Daidalovým Labyrintem mi přijde naprosto geniální. Autor se do toho vůbec nezamotal a pojal to opravdu výborně.


Pokud jde o postavy, ty jsou samozřejmě pořád skvělé. Jak ty kladné, tak i záporné. Což je další věc, za kterou autora obdivuju, protože ne každý dokáže vytvořit skvělé hrdiny a taky padouchy. Tedy, nemyslím tím, že bych měla ty zlé z Percyho světa ráda, to ne, jen jsou podle mě dobře vymyšlení a napsáni.

A teď trochu konkrétně. Percy. Pro toho mám ohromnou slabost, nemůžu si pomoct, a vlastně nechci, on je naprosto úžasný. Je starší a změnil se, ale pro mě to byla rozhodně pozitivní změna. Je vyspělejší, rozumnější. Ale pořád si zachovává své další vlastnosti. Takže jeho charakter se vlastně nezměnil, jen dozrál.
Ostatní postavy mám taky hodně ráda. Grover je senzační, jeho odhodlání najít Pana je opravdu silné a z kdysi tak trochu vystrašené Grovera se stane docela odvážný Satyr. Který samozřejmě stále s chutí pojídá plechovky.
V Bitvě o Labyrint dále hrají poměrně velkou roli dvě dívky. Tou první je jako už tradičně Annabeth, dcera bohyně Athény, a tou druhou je lidská dívka, Rachel Elizabeth Dareová. Obě tyto slečny jsou svou osobností velmi zajímavé, každá je jiná, ale oblíbila jsem si je obě. Takže jsem vážně ráda, že zrovna ony se staly nedílnou součástí Percyho života.
A nezapomněla jsem náhodou zmínit, jak moc zbožňuju Tysona, Percyho nevlastního bratra? Kyklopa. Tak teď už to víte. On je tak roztomilý. I když je strašně velký a nemotorný, stejně je skvělý.


Celá série je každým dílem lepší a lepší a já ji mám čím dál, tím radši. Tady není pochyb o tom, že si kniha zaslouží hodně vysoké hodnocení. Líbila se mi. Ohromně. Vážně, jsem nadšená. Původně jsem myslela, že moje hodnocení bude 4,5 hvězdičky, ale víte, co? To já prostě udělat nemůžu. Bez ohledu na poslední díl, Bitva o labyrint si zaslouží plný počet. Takže 5 hvězdiček.


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství FRAGMENT.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama