Anotace a obrázky obálek knih pocházejí z oficiálních stránek nakladatelství, které knihu vydává.

Recenze: Povolání: Zaklínačka

11. března 2012 v 17:47 | Ronnie |  Reviews

Originální název:
Профессия: ведьма
Autor: Olga Gromyko
Série: Volha Redná
Díl: první
Nakladatelství: Zoner Press, 2012
Vydání: Hardback, 224 stran
První věta: Byl příjemný den

Anotace: Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku… Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho - ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.




Mladá, troufalá zaklínačka Volha Redná, studentka praktické magie, se vydává do Dogevy, města upírů, za splněním úkolů, které jí byly uloženy jejím mistrem. Musí tedy panovníku Dogevy s velice zvláštním jménem, které nedokáže pořádně vyslovit a vlastně si ho ani přesně nepamatuje, předat dopis, který po ní posílají ze Stamirské vysoké školy, kde již osm let studuje. Hlavním důvodem proč byla Volha do Dogevy poslána je odhalení jistého monstra, které zde zabíjí lidi a vyřešení problémů s tím spojené. Volha je k informacím, které dostala skeptická, povídačkám o nějakém monstru se jí moc věřit nechce, přesto jí nezbává než pátrat dál. S tím jí pomůže mladík, Len, s nímž se brzy po příjezdu do Dogevy seznámí a který se poté ukáže být samotným panovníkem upírského města.

Volha a Len se tedy vydávají po stopě tajemného zabijáka, který napadá obyvatele města...


Na knize mě nejvíc zaujala a upoutala určitě obálka, která je jednoduše prostě skvělá kresby Romana Kýbuse jsou nádherné a já jsem si tuhle obálku opravdu zamilovala avůbec by mi nevadilo si knihu pořídit jen podle povedné obálky. Mě ale zaujala ianotace, která vypadala dost dobře. I když mi příjde, že právě anotace prozrazuje trochu víc, než by nutně musela, aspoň to čténaře už dopředu navnadí na čtení této knihy.
Anotace v podtatě slibovala skvělé čtení a s tím já rozhodně nemůžu nesouhlasit. Kniha je to bezpochyby vážně úžasná. Volhu jsem si oblíbila dost rychle, byla vtipná, její jízlivé poznámky mě často hodně pobavily a celkově je Volha typ hrdinky, který mám ráda, je seběvědomá, ale ne zas tak moc, aby to čtenáře štvalo, je odhodlaná pro svou věc a se slovy to umí opravdu bravůrně, dokonce jak předestírá anotace, ještě líp než s mečem...

Koho jsem si ale z celé knihy oblíbila určitě nejvíc, byl Len, panovník Dogevy, ten mi byl sympatický úplně od prvního okamžiku, kdy se s Volhou setkaly a ona ani já jsme ještě vůbec netušiliy kdo může ten pohledný mladík, který vypadal v podstatě na kohokili, ale rozhodně nepůsobí jako panovník, být... no dobře, možná jsem měla trochu podezření, ale stejně, jsem to nemohla vědět určitě, za chvíli se ale ukázalo, že to je právě ten, koho Volha hledá...
Na části knihy kde byl Len jsem se vždycky moc těšila, netrpělivě jsem četla dál a dál, dokud se tam konečně znova aspoň mlhavě nemihl.

Ale každá kniha, nebo aspoň většina má kromě toho dobrého i něco, no, řekněme horšího... Jak už se zmínilo víc lidí, kniha byla taková zvláštní, na některých místech roztržitá, když Volha něco vyprávěla, mluvila o něčem a najednou, jako by z ničeho nic, tam bylo zase něco úplně jiného a to mě občas docela mátlo. Byla místa, kdy jsem si myslela, že jsem snad přeskočila nějakou stránku a v marné snaze jsem se vracela zpět, brzy mi došlo, že tohle je prostě styl, jakým je kniha napsaná.

I tak si ale myslím, že se autorce, běloruského původu, povedlo vymyslet moc dobrý příběh, Svět, ve kterém se děj knihy odehrává, byl zajímavý, poutavý a kniha čtenáři nabízí zase trochu jiný pohled na upíry, v tom to provedení vlastně docela mírumilovná stvoření, která v podstatě vyvracejí všechny nejrůznější pověsti o jejich druhu.... Setkáváme se zde s okřídlenými upíry, kteří se však nemění v netopýry, nespí za noci uvnitř rakve ve hnijícím hrobě, jejich obraz se odraží v zrcadle a ani česnek na ně nijak zvlášť odpudivě nepůsobí...


Můžu tedy říct, že se mi kniha opravdu líbila, byla čtivá, vtáhla mě do děje, pobavila mě a hlavně mě celkově velmi mile překvapila, děj příjemně ubýhal a bavil mě, takže knize dávám 4 hvězdičky, určitě si je i přes nějaké nesrovnalosti zaslouží. A knihu můžu rozhodně velice doporučit, je to příjemné oddechové čtení, který potěší.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dadka Dadka | E-mail | 21. června 2012 v 17:20 | Reagovat

Nad touto knihou váham už dosť dlho, a to: a.)recenzie sú celkom dobré, ale práve tú roztržitosť dosť často komentujú negatívne a po b.)dosť rozmýšľam či aj východoeurópsky autori dokážu napísať niečo fantazijné (dobre no, Sapkowski je boh)a možno sú ešte nejaký len si momentálne nespomeniem na ich mená. :-? V každom prípade na lístku napísaná je. :-D

2 cecilka cecilka | Web | 27. června 2012 v 20:50 | Reagovat

Tato knížka mě docela zajímá. Celkově bych si chtěla načíst ruskou fantasy. Před lety jsem zkoušela číst Noční hlídku, ale nedočetla jsem - asi z nedostatku času. A Zaklínačka vypadá velmi sympaticky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama